Nejnovější články ze světa hraček Bruder

Dárky k Dni dětí: průvodce bez stresu Mezinárodní den dětí se blíží a já neznám rodiče, který by si teď nekládl stejnou otázku: Co jim koupit? Letos jsme to slavili už včera (protože Martin měl benefit day a v neděli bychom to nezvládli), ale vím, že spousta z vás teď řeší právě tohle — darovat…

Je konec května. Za měsíc končí školní rok. A pak přijdou prázdniny. Dva měsíce. Červenec a srpen. Tomáš doma celý den (žádná škola). Jakub doma celý den (školka zavřená tři týdny). Eliška… no, ta je doma pořád. První rok s Tomášem jsem si myslela „bude to v pohodě, budeme si užívat léto.“ Nebyla jsem připravená.…

Včera jsem ukládala hračky. Tomáš s Jakubem šli spát, Eliška taky. Konečně klid. Sedla jsem si na zem v obýváku a začala házet kostky do krabice. LEGO kostky nalevo. Bruder auta napravo. Puzzle do regálu. Plastelína zpátky do kelímku. A pak jsem narazila na tu hračku. Malý dřevěný vláček. Tři vagónky, červená lokomotiva. Koupila jsem…

Máme zahradu. Není velká — možná sto metrů čtverečních. Ale je naše. A s třemi dětmi jsem za poslední roky zjistila, co v zahradě funguje a co je jenom hezká představa z Instagramu. Tohle není článek o tom, jak mít dokonalou zahradu. Tohle je realita — hlína, rozházené hračky, rajčata, která Jakub šlápl, a Eliška,…

Včera odpoledne jsem ukládala nákup. Eliška seděla v jídelní židličce a jedla banán. Jakub a Tomáš seděli u stolu a kreslili. Klid. Ticho. Všechny tři děti zabráné. Vydrželo to osm minut. Pak Eliška hodila banán na zem. Jakub řekl „Tomáš mi bere zelenou pastelku!“ Tomáš odpověděl „Ty máš dvě zelené!“ A začalo to. Tohle je…

Minulý týden mě sousedka prosila o radu. „Co koupit synovi k narozeninám? Je mu tři. Myslím na stavebnici, ale nevím jakou.“ Stavebnice. Jedno z nejlepších rozhodnutí, které můžete pro dítě udělat. Ale taky jedno z nejsnazších k posrání, pokud vyberete špatně. Tomáš má šest, Jakub čtyři. Každý má jinou stavebnici. A já mám za poslední…

Včera jsme byli na zahradě. Eliška (čtrnáct měsíců) seděla v trávě a tahala kopretiny. Jakub (čtyři) kopal díru lopatkou. Tomáš (šest) stál u plotu a říkal: „Mami, já se nudím.“ Tři děti. Jedna zahrada. Tři úplně jiné světy. Tohle je jedna z těch věcí, o kterých mi nikdo neřekl, když jsem měla jedno dítě. Myslela…

Tomáš má šest. Za měsíc končí první třída. Když jsem ho před rokem v září vodila poprvé do školy, byla jsem nervózní víc než on. On: „Mami, tam budou jiné děti?“ Já: „Budou.“ On: „Dobrý.“ A šel. Já jsem stála u brány dvacet minut a kontrolovala mobil, jestli nevolá učitelka, že je problém. Tenhle rok…

Tomáš má šest. Chodí do první třídy. Minulý týden přinesl domů první opravdový domácí úkol. Ne omalovánky. Ne „nakresli, co vidíš za oknem.“ Úkol. S instrukcemi. „Napiš čísla 1–10 třikrát. Odevzdej příští úterý.“ Myslela jsem, že to bude jednoduché. Že si sedne, napíše to za deset minut, hotovo. Nebyla to jednoduchá věc. Den 1: Nadšení…

Před měsícem jsem udělala něco, co změnilo naše rána víc než by mělo. Koupila jsem Jakubovi čtyři páry úplně stejných ponožek. Ne podobných. Ne „ze stejné kolekce.“ Identických. Stejná barva, stejný vzor, stejná velikost. Čtyři páry, osm ponožek, které vypadají naprosto stejně. Zní to jako blbost. Ale funguje to tak dobře, že teď přemýšlím, proč…

Jakub má čtyři roky. A podle něj svět funguje úplně jinak, než si myslím já. Tohle je seznam jeho teorií, pozorování a vysvětlení z posledního měsíce. Bez komentáře. Protože už ani nevím, co říct. 1. Proč prší Jakub: „Mami, proč prší?“ Já: „Protože mraky jsou plné vody a—“ Jakub: „Ne. Prší, protože nebe je smutné.“…

Minulý pátek jsem měla večer schůzku online s klientem — freelance záležitost, kterou jsem si slíbila dodělat ještě během mateřské. Řekla jsem Martinovi: „Zvládneš dát dětem večeři? Budu v pracovně, hodinu maximálně.“ Martin: „Jasně, v pohodě.“ Spoiler: nebylo to v pohodě. 18:30 — Start Odcházím do pracovny. Slyším Martina v kuchyni: „Tak co budeme jíst,…

Bydlíme v Berouně. Není to Praha, není to vesnice — je to přesně někde mezi. A s třemi dětmi jsem za poslední roky prozkoumala každé hřiště, každou louku a každý veřejný záchod v okruhu dvaceti kilometrů. Tohle není profesionální turistický průvodce. Tohle je seznam míst, kam jdu, když potřebuju dostat děti ven a nechce se…

Začalo to nevinně. Jakubovi byly tři roky a dostal k narozeninám traktor. Žlutý, plastový, s pohyblivou lžící vpředu. Normální věc. Přesně to, o co si říkal — no, on si říkal o „žlutej bagřík“, ale traktor byl blíž a byl v akci, takže jsme to vyhodnotili jako ekvivalent. První noc si ho vzal do postele.…

Martinova sestřenice se vdávala v červnu. Hezká svatba, venkovní obřad, sto dvacet lidí, catering, živá hudba. Přesně ten druh akce, kam s sebou člověk bere čtyřletého kluka a přeje si, aby existoval manuál. Hlídání nevyšlo. Babička měla záda, druhá babička chřipku, která byla možná chřipka a možná výmluva — oba scénáře chápu. Šli jsme tedy…

Každý rok v březnu mám stejný nápad: letos to bude jinak. Letos bude zahrada. Opravdová zahrada — rajčata, bylinky, možná nějaké slunečnice. Děti budou pomáhat, naučí se, odkud pochází jídlo, a já budu mít konečně to místo, kde si večer sednu s kafem a budu se dívat na něco zeleného a živého. Tento plán má…

Byl to sobotní dopoledne a já jsem potřebovala jednu konkrétní věc. Tomáš chtěl k narozeninám stolní hru, kterou viděl u kamaráda. Věděl přesně, jak se jmenuje. Napsal mi ji na papírek. Byl to papírek s názvem hry, výrobcem a poznámkou „prosím tu modrou verzi, ne červenou“. Já jsem měla doma Elišku s rýmou a Jakuba…

Budete si myslet, že nejmladší dítě ve třech sourozencích bude mírné. Formované prostředím, zvyklé čekat, ochotné sdílet. Přišla jsem na to, že přesný opak je pravda. Nejmladší dítě je v přirozeném prostředí predátor. Eliška slaví čtrnáct měsíců. Čas na meziroční zprávu. Pohyb Eliška začala lézt v sedmi měsících. Do tří dnů ovládla obývák, kuchyň a…

Sedím u kuchyňského stolu a je 21:47. Jakub konečně usnul — třetí pokus, rekord tohoto týdne je pět. Tohle je první věta, kterou napíšu, aniž by mě někdo přerušil.