Tomáš a první domácí úkol: zpráva z fronty
Tomáš je v první třídě. Minulý týden dostal první skutečný domácí úkol.
Ne domácí čtení. Ne „přines si hračku z přírody“. Skutečný úkol: napsat 5 vět o své rodině.
Řekla jsem: „Tomáši, máš domácí úkol, sedni si a uděláme to.“
Tomáš řekl: „Ale já nechci.“
A tady to začalo.
16:30 — První pokus
„Tomáši, sedni si ke stolu. Máš úkol.“
„Ale já jsem unavený.“
„Máš sedm let. Nejsi unavený.“
„Jsem. Byl jsem ve škole celý den.“
„Všichni jsou ve škole celý den. Tak pojď, uděláme to rychle.“
„Jak rychle?“
„Deset minut.“
„A pak můžu ven?“
„Ano.“
„Dobře.“
Tomáš si sedl ke stolu. Otevřel sešit. Vzal tužku. Podíval se na mě a řekl:
„Co mám psát?“
16:35 — Vysvětlování zadání
„Máš napsat pět vět o rodině.“
„Ale co mám napsat?“
„Cokoliv. Třeba: Mám dva bratry. Máma se jmenuje Lucie. Táta se jmenuje Martin.„
„Ale to jsou tři věty.“
„Tak napiš ještě dvě.“
„Jaké?“
„Cokoliv. Co tě napadne.“
Tomáš se zamyslel. Pak řekl:
„Nic mě nenapadá.“
16:40 — První věta
„Dobře. Napíšeme první větu spolu. Mám dva bratry.„
„Ale Eliška není bratr.“
„Máš pravdu. Mám bratra a sestru.„
„Ale dva sourozence.“
„Tomáši. Prostě napiš Mám bratra Jakuba a sestru Elišku.“
„To je dlouhý.“
„To nevadí. Napiš to.“
Tomáš začal psát. Napsal: M
Pak se zastavil a řekl: „Jak se píše mám?“
16:50 — Hláskování
Deset minut jsme hláskovali mám bratra Jakuba a sestru Elišku.
Tomáš psal pomalu. Každé písmeno trvalo věčnost. Dvakrát si M spletl s N. Zapomněl mezeru mezi slovy. A uprostřed věty se zeptal:
„Můžu si dát svačinu?“
„Ne. Dopiš větu.“
„Ale mám hlad.“
„Tomáši.“
„Dobře.“
Dopsal větu. Podíval se na mě a řekl:
„Hotovo. Můžu ven?“
„Ne. Máš napsat pět vět. Tohle je jedna.“
Tomáš se podíval na sešit, jako by ho někdo zradil.
17:00 — Druhá věta (a konflikt)
„Napíšeme druhou větu. Máma se jmenuje Lucie.„
„Můžu napsat Máma vaří dobře?“
„Můžeš napsat cokoliv.“
„Dobře. Napíšu Máma vaří dobře.“
Začal psát. Po třech písmenech se zastavil a řekl:
„Ale ty nevařiš dobře.“
„Cože?“
„Včera jsme měli těstoviny. Zase.“
„Tomáši, těstoviny jsou normální jídlo.“
„Ale pokaždé máme těstoviny.“
„Nemáme pokaždé těstoviny.“
„Máme. V pondělí, ve středu, a včera.“
„Tomáši. Napiš Máma se jmenuje Lucie, nebo napiš Máma vaří těstoviny, ale napiš něco.“
Tomáš napsal: Máma vaří.
A pak řekl: „Hotovo.“
17:15 — Třetí, čtvrtá a pátá věta (vyjednávání)
„Ještě tři věty.“
„Ale to je moc.“
„Tomáši, máš napsat pět vět. Máš dvě. Zbývají tři.“
„Ale já už nevím, co napsat.“
„Napiš o tátovi.“
„Co o něm?“
„Cokoliv. Třeba Táta pracuje v Praze.“
Tomáš napsal: Táta jezdí do Prahy.
Pak napsal: Jakub má bagr.
Pak napsal: Eliška je malá.
Podíval se na mě a řekl:
„Hotovo. Pět vět. Můžu ven?“
17:20 — Kontrola
Přečetla jsem si, co napsal:
- Mám bratra Jakuba a sestru Elišku.
- Máma vaří.
- Táta jezdí do Prahy.
- Jakub má bagr.
- Eliška je malá.
Technicky správně. Pět vět. O rodině. Splněno.
Ale taky: máma vaří (bez dalšího kontextu, což zní, jako bych dělala jenom to), Jakub má bagr (nejdůležitější informace o čtyřletém klukovi), a Eliška je malá (což je fakt, ale ne moc osobní).
Řekla jsem: „Dobře. Můžeš jít ven.“
Tomáš vyskočil od stolu a zmizel dřív, než jsem stihla říct „ale příště to uděláme líp“.
Co jsem se naučila
- Domácí úkoly trvají 3× déle, než by měly. Úkol na 10 minut trval 50 minut. A to byla jednoduchá úloha.
- Děti nenávidí psát. Tomáš umí psát. Ale psaní je pomalé a nudné, a on radši dělá cokoliv jiného.
- Budou vyjednávat o každé větě. „Můžu napsat tohle místo toho?“ „Můžu to udělat zítra?“ „Můžu napsat kratší větu?“ Nekonečné vyjednávání.
- Výsledek nebude takový, jaký jste čekali. Představovala jsem si, že Tomáš napíše hezké věty o rodině. Napsal „Máma vaří“ a „Jakub má bagr“. Je to pravda, ale není to poezie.
- Je to OK. Úkol je splněný. Naučil se psát pět vět. Příští týden to bude o minutu rychlejší. A časem to nebude bolestné. Možná.
Co říkal Martin
Večer jsem Martinovi ukázala Tomášův sešit.
„Podívej, co o mně napsal. Máma vaří.„
Martin se zasmál a řekl:
„Aspoň nenapsal Máma vaří těstoviny.“
„Chtěl. Přesvědčila jsem ho, aby to změnil.“
„To je výhra.“
Má pravdu.
Máte doma školáka s domácími úkoly? Jak dlouho vám trvá jeden úkol? A co o vás děti napíšou do sešitu? Napište mi do komentářů — ráda si přečtu, že nejsem jediná, kdo tráví 50 minut na úkolu, který by měl trvat 10.