--- site_name: Svět Bruderu site_description: Hračky pro každého! site_url: https://svetbruderu.cz contact_email: shop@svetbruderu.cz title: Pršící dny s dětmi: přežít bez televize a nervového zhroucení url: https://svetbruderu.cz/2026/07/02/prsici-dny-s-detmi-prezit-bez-televize-a-nervoveho-zhrouceni/ date: 2026-07-02 modified: 2026-07-02 type: post categories: [Pro rodiče] tags: [Lucie blog] --- # Pršící dny s dětmi: přežít bez televize a nervového zhroucení [Diskuze](https://svetbruderu.cz/2026/07/02/prsici-dny-s-detmi-prezit-bez-televize-a-nervoveho-zhrouceni/#respond) / 2. 7. 2026 ## Pršící dny s dětmi: přežít bez televize a nervového zhroucení Venku prší. Teplota klesla na patnáct stupňů. Zahrada je mokrá. Hřiště je prázdné. A děti se mě ptají: *„Co budeme dělat?“* Je půl deváté ráno. A já vím, že dnes bude **dlouhý den**. Protože pršící dny jsou jiné. Nejde jen o to, že nemůžeme ven. Jde o to, že děti jsou doma, zavřené, plné energie, které nemají kam dát. A já musím vymyslet, jak je zabavit od rána do večera — bez toho, abych pustila televizi v osm ráno a přiznala, že jsem selhala. Takže tady je seznam aktivit, které fungují u nás — pro děti od 1 do 7 let, pro dny, kdy venku prší, a pro okamžiky, kdy už nevím, co vymyslet. ### Ráno (8:00–10:00): Začínat pomalu **1. Snídaně jako aktivita** Místo rychlého jogurtu děláme *palačinky* nebo *toustový chléb s máslem a medem*. Ne proto, že jsem super máma, ale proto, že příprava zabere čas. Tomáš rozbíjí vejce (polovinu na stůl, polovinu do mísy). Jakub míchá těsto (všude). Eliška sedí na židli a žvýká rohlík. Než dosnídáme, je devět hodin. **2. Domácí úklid = aktivita pro děti** Zní to divně, ale funguje to. Dám Tomášovi hadřík a řeknu: *„Utři stůl.“* Dám Jakubovi smeták a řeknu: *„Zameť to tady.“* Výsledek není dokonalý, ale proces zabere dvacet minut a děti mají pocit, že jsou užitečné. ### Dopoledne (10:00–12:00): Kreativní chaos **3. Stavění pevnosti** Dám dětem všechny polštáře, deky, židle. Řeknu jim: *„Postavte pevnost.“* Tomáš staví. Jakub bourá. Eliška leze dovnitř. Obývák vypadá jako po výbuchu, ale děti jsou zaneprázdněné hodinu. **4. Kreslení na velký papír** Koupila jsem balicí papír (velký role z Hornbachu, levný). Rozložím ho na podlahu celého obýváku. Dám dětem pastelky, fixy, voskovky. Tomáš kreslí traktory. Jakub kreslí *cesty* (čáry). Eliška kreslí taky — hlavně na sebe. Po hodině je papír plný obrázků a já ho sroluju a vyhodím. Žádná výčitka. **5. Plastelína (s pravidly)** Dám dětem plastelínu, ale **jen u stolu**. Ne na gauči, ne na koberci, ne v pokojíčku. Jen u stolu. Tomáš lepí. Jakub válí kuličky. Eliška plastelínu jí — ale jen trochu, než jí ji vezmu. Funguje to půl hodiny, pak je plastelína všude a já to uklízím. Ale stálo to za to. ### Oběd (12:00–13:00): Pauza pro všechny **6. Oběd + klid** Vařím jednoduché jídlo — těstoviny, rýže, brambory. Nic složitého. Děti jedí. Pak dávám Elišku spát. Tomáš a Jakub dostanou *klidovou hodinu* — každý si vezme knihu nebo hračku a sedí v pokoji. Ne proto, že jsou unavení, ale proto, že **já jsem unavená**. ### Odpoledne (13:00–17:00): Nejdelší část dne **7. Pečení (s minimální kontrolou)** Dám Tomášovi a Jakubovi misku, mouku, vejce, cukr, vodu. Řeknu: *„Udělejte těsto na sušenky.“* Nevysvětluju recept. Prostě je nechám míchat. Pak to nějak vytvaruju, dám do trouby, a za dvacet minut máme sušenky. Nejsou hezké, ale jsou jedlé. A děti jsou spokojené, protože *oni* to upekli. **8. Hledání pokladu (ve vlastním domě)** Schováním doma pět věcí (hračka, sušenka, pastelka, kamínek, kniha). Řeknu dětem: *„Najděte pět pokladů.“* Tomáš bere hledání vážně. Jakub najde dva a pak zapomene, co dělá. Eliška najde jeden a sní ho. Ale zabere to dvacet minut. **9. Lego / stavebnice** Vytáhnu všechno Lego (nebo kostky, nebo cokoliv stavebního). Vysypu to na koberec. Řeknu: *„Postavte město.“* Tomáš staví. Jakub bourá. Eliška hází kostky. Je to hlučné, chaotické, ale funguje to hodinu. **10. Koupel uprostřed dne** Ano, dávám děti do vany ve tři odpoledne. Ne proto, že jsou špinavé, ale proto, že *je to aktivita*. Napustím vanu, dám jim hračky, nechám je pláchnout se dvacet minut. Pak je vytáhnu, obleču, a máme za sebou další půlhodinu. ### Večer (17:00–20:00): Dožít do konce **11. Televize** Ano, pustím televizi. Ne v osm ráno, ale v pět odpoledne. Protože už jsem unavená, děti jsou unavené, a potřebujeme všichci oddych. Pustím film nebo dvě epizody. A je to v pořádku. Nejsem robot. Jsem máma, která přežila celý den doma se třemi dětmi. **12. Večeře + klidný večer** Vařím jednoduché jídlo (znovu). Děti jedí u televize (výjimečně). Pak je dávám spát. Tomáš jde v osm, Jakub v půl osmé, Eliška v sedm. A já mám večer pro sebe. ### Co nedělat (naučila jsem se tvrdě) **Neslibovat, že přestane pršet.** Zkoušela jsem říkat: *„Odpoledne půjdeme ven.“* Pak pršelo celý den a děti byly zklamané. Teď říkám: *„Dnes budeme doma.“* Žádná očekávání, žádné zklamání. --- **Neplánovat složité aktivity.** První rok jsem zkoušela dělat *vědecké pokusy* a *výtvarné projekty*. Výsledek: já ve stresu, děti znuděné po pěti minutách, kuchyně jako bojiště. Teď dělám jednoduché věci. --- **Neočekávat klid.** Pršící dny *nejsou klidné*. Děti se hádají, brečí, nudí. Je to normální. Přijala jsem to. --- **Necítit vinu za televizi.** Pokud večer pustím film, abych přežila den, není to selhání. Je to strategie. --- ### Jak to psychicky zvládám 1. Snížené očekávání.Pršící den neníproduktivní den. Je toden, který přežijeme. 2. Káva.Dávám si třetí kávu ve dvě odpoledne. Není to zdravé, ale funguje to. 3. Vím, že to skončí.Pršící den má konec. Děti usnou. A já budu mít klid. ### Co funguje nejlíp Stavění. Cokoliv, kde můžou stavět, bourat, vytvářet. Polštáře, Lego, kostky, kartony. Děti potřebují *dělat něco rukama*. Pokud jim dám materiál a volnost, vydrží hodinu. A pak: **jídlo jako aktivita**. Příprava snídaně, pečení sušenek, míchaní těsta. Nejde o výsledek. Jde o proces. Děti jsou zaneprázdněné, já mám chvíli klidu (relativního), a všichni máme pocit, že jsme něco udělali. ### Realita pršícího dne Tohle není Instagram příběh. Není to *„Krásný deštivý den s dětmi, pekli jsme sušenky a všichni jsme se smáli.“* Je to: Ráno zabere snídaně a stavění. Dopoledne zabere kreslení a plastelína. Oběd a klid. Odpoledne zabere pečení, hledání pokladu, Lego, koupel. Večer zabere televize a večeře. A pak konečně spí. Není to dokonalé. Ale funguje to. A až příště bude pršet, budu vědět, že to zvládnu. Protože jsem to zvládla dnes. A včera. A každý pršící den před tím. --- *Jak trávíte pršící dny s dětmi? Máte osvědčené aktivity? Nebo taky někdy pustíte televizi v osm ráno a smíříte se s tím? Napište mi do komentářů — ráda si přečtu, že nejsem jediná, kdo má pršící dny jako výzvu.* ### Diskuze [Zruš odpověď](https://svetbruderu.cz/2026/07/02/prsici-dny-s-detmi-prezit-bez-televize-a-nervoveho-zhrouceni/?_tmcb=1783114203#respond)